|
| |
|
|
Interpreting Narrative Techniques in Moby-Dick
Sedláček, Martin ; Procházka, Martin (vedoucí práce) ; Robbins, David Lee (oponent)
Cílem této práce je zmapovat narativní strategie použité v Bílé velrybě. Z hlediska různých teorií vyprávění práce zkoumá a charakterizuje především vypravěčovu spolehlivost (Wayne C. Booth) a narativní situaci (Franz K. Stanzel). Izmael je považován za prototypického nespolehlivého vypravěče. Práce hodnotí projevy jeho nespolehlivosti. Zvláštní pozornost je věnovaná nedůslednostem ve vyprávění (Izmael opakovaně mizí z vyprávění, některé původně výrazné postavy postupně ustupují do ústraní, jiné mizí úplně). V otázce přístupu k nim jsou brána v potaz stanoviska odborníků. Zmíněné jevy autor práce chápe jako projev záměrně a vědomě zapojené do vyprávění, nikoli jako důsledek unáhleného průběhu tvorby. Vedle formálních nedůsledností, vyprávění v Bílé velrybě obsahuje nepravidelnosti tematického charakteru (např. pochybný žebříček hodnot podle Rimmon- Kenanové). Za použití Stanzelovy narativní teorie práce sleduje Izmaelovu oscilaci mezi "vypravěčem" a "reflektorem." S využitím obou koncepcí práce hodnotí Bílou velrybu ze dvou odlišných perspektiv a pokouší se osvětlit složitou vyprávěcí strategii románu. Práce zkoumá zapojení různých narativních technik, jejich možné důsledky na interpretaci Izmaele a dopad jeho svébytného vyprávění na strukturu a podobu Bílé velryby (tj. román s prvky dramatickými a...
|
|
|
Interpreting Narrative Techniques in Moby-Dick
Sedláček, Martin ; Procházka, Martin (vedoucí práce) ; Robbins, David Lee (oponent)
Cílem této práce je zmapovat narativní strategie použité v Bílé velrybě. Z hlediska různých teorií vyprávění práce zkoumá a charakterizuje především vypravěčovu spolehlivost (Wayne C. Booth) a narativní situaci (Franz K. Stanzel). Izmael je považován za prototypického nespolehlivého vypravěče. Práce hodnotí projevy jeho nespolehlivosti. Zvláštní pozornost je věnovaná nedůslednostem ve vyprávění (Izmael opakovaně mizí z vyprávění, některé původně výrazné postavy postupně ustupují do ústraní, jiné mizí úplně). V otázce přístupu k nim jsou brána v potaz stanoviska odborníků. Zmíněné jevy autor práce chápe jako projev záměrně a vědomě zapojené do vyprávění, nikoli jako důsledek unáhleného průběhu tvorby. Vedle formálních nedůsledností, vyprávění v Bílé velrybě obsahuje nepravidelnosti tematického charakteru (např. pochybný žebříček hodnot podle Rimmon- Kenanové). Za použití Stanzelovy narativní teorie práce sleduje Izmaelovu oscilaci mezi "vypravěčem" a "reflektorem." S využitím obou koncepcí práce hodnotí Bílou velrybu ze dvou odlišných perspektiv a pokouší se osvětlit složitou vyprávěcí strategii románu. Práce zkoumá zapojení různých narativních technik, jejich možné důsledky na interpretaci Izmaele a dopad jeho svébytného vyprávění na strukturu a podobu Bílé velryby (tj. román s prvky dramatickými a...
|
|
|
Towards the Boundaries of Fictional Narrative
Pčola, Marián ; Glanc, Tomáš (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Derlatka, Tomasz (oponent)
Disertační práce nahlíží různorodé podoby současného uměleckého vyprávění a zkoumá jeho vztah k jiným typům narace - zejména k textům, ve kterých nad estetickou funkcí převažuje funkce poznávací či informační. Práce je rozdělená do čtyř částí. První část je teoretická, vytyčují se v ní základní problémové okruhy a pojmenovávají se metody, nástroje a modely, o které se budu v práci opírat a ověřovat jejich použitelnost na vybraných příkladech ze slovanských literatur. Druhá část sleduje problematiku časoprostoru fikčního vyprávění, přičemž v kapitole 2.1 analyzuji románový čas a prostor převážně z kompozičního hlediska (na příkladu románu Saši Sokolova Škola pro hlupáky), zatím co v následující kapitole, věnované ideovému prolínání literárních a sociálně-politických utopií, se fikčnost a temporalita chápou šíře než jen jako výhradně narativní kategorie: fungují jako styční plochy mezi imanentním významovým děním "světa textu" a jeho historickým pozadím. Třetí část pokračuje ve vytyčeném směru, pouze jako kontext se tu již nepojímá nadosobní historické pozadí, ale individuální sféra praktického života, každodennosti. Předmět zkoumání zde tvoří dva žánry na pomezí umělecké literatury a faktografie - intimní korespondence a cestopisné zápisky. Poslední část se soustřeďuje na některé osobitosti jazykového...
|
|
| |
|
|
Nespolehlivost ve vyprávění
HAVLOVÁ, Zuzana
Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku tzv. nespolehlivého vyprávění v literatuře, zabývá se otázkou jeho charakterizace a jeho určení. Předkládá několik teoretických výkladů nespolehlivosti, jež následuje analýza vybraných beletristických textů, demonstrujících danou problematiku na konkrétních případech. Na základě jednotlivých teoretických pohledů ukazuje, že nespolehlivost ve vyprávění provází názorová nejednota a celá řada rozdílných postojů, které způsobují, že literární díla mohou po aplikování různých kritérií spjatých s dílčími přístupy nabývat zcela odlišných interpretací, zároveň tím ovšem reflektuje dynamičnost, atraktivnost a pestrost této naratologické kategorie.
|
host ::
RSS.